Vítejte...Welcome...Wilkommen

Zdrawim všechny, kteří si dali tu práci a zmáčkli levý tlačítko myši, aby se dostali na mý stránky.

HP a skryté schopnosti

2.kapitola

Kapitola druhá – Sny


Všude kolem, kam jen lidské oko dohlédlo, se rozprostírala nekonečná zeleň. Stromy jejichž větve sahali až do nebe v člověku budily naležitý respekt. Bylo až k neuvěření, co příroda může dokázat. Ale jak už bylo řečeno, příroda je mocná čarodějka.

Harry se zmateně otáčel na všechny strany. Hledal příčinu, která ho zavedla na toto nádherné místo. Došel až ke konci útesu, na kterém se nyní nacházel. Nikdy předtím se nesetkal s ničím podobným. Ty stromy, tráva, květiny, to vše jakoby nebylo z toho světa. Naklonil se z útesu dolů a spatřil zlatavé bouřící se vlny narážejíc do skal.

Najednou se předním ze vzduchu zhmotnila nějaká postava v zářícím plášti, s kapucou na hlavě. Když světlo uhaslo, s jistotou mohl říci, že se jedná o mužskou postavu. Muž na něj začal mluvit, ale Harry slyšel místo zvučných slov jen nerozeznatelný šepot. Naklonil se a popošel ještě blíž.

To ovšem neměl dělat, protože mu uklouzla noha a on se řítil z útesu dolů. Koukl se pod sebe a uviděl ostré špičaté skály.


Harry se probudil, celý spocený a uřícený jako kdyby právě uběhl maraton. Dýchal překotně a celý se třásl. Ale jizva ho vůbec nebolela.

Voldemort to tedy být nemohl. Už jen podle oblečení záhadného muže. Pán zla by si na sebe určitě neoblékl zářivě bílí plášť.

Kdo to tedy mohl být. Určitě ne nepřítel. A to místo. Taková nádherná krajina určitě nepochází z tohoto světa. V nějaké knize četl, že existuje místo zvané Aretriel- říše elfů. A podle zachovaných pramenů byla ztracena už před mnoha stoletími. Někteří kouzelníci se elfí říši snažili najít, nikdy se však ze své poutě nevrátili.

Možná že to je ona. Krajina ze sna. A ta postava byla možná elf.

Takhle přemýšlel ještě notnou chvíli, ale pak se rozhodl dělat něco užitečnějšího. Už pomalu svítalo a věděl, že už neusne. Proto si vzal svůj dárek, který dostal od Hermiony, knihu bílé magie a začal číst úvod:


Vítejte ti, kdož se chcete ponořit do tajů kouzel bílé magie. V této knize vás obeznámíme a naučíme kouzla, kletby a zaklínadla již před chvíli zmíněné magie. Ale než se začnete učit tomuto těžkému umění, musíme Vás upozornit, že be každý se ho může naučit. Pouze člověk s čistými úmysli ji smí používat....


Dál už byli jen různá upozornění a varování, to Harryho moc nezajímalo. Přeskočil úvod a začetl se do knihy a našel v ní spoustu zajímavých kouzel. „Škoda, že je nemůžu vyzkoušet“ posteskl si v duchu. Ale pak ho napadlo, že vlastně může kouzlit.

Na kouzelní o prázdninách si ještě nezvykl.

Celý den potom nacvičoval různá kouzla, obranná, útočná, matoucí a mnoho dalších.

Od té doby co se mu zdál sen o tajemném muži v sobě Harry pociťoval chvílemi prudké záchvěvy nebo vybrování. Stalé si na to nemohl zvyknout. Trvalo to vždy jen chvíli, ale právě v tu chvíli v době pociťoval velkou moc a odhodlání.

Také i ty zvláštní sny se mu zdály nepřetržitě. Vždy na stejném místě a vždy se tam zjevil ten muž. Postupem času začínal už Harry rozeznávat jeho hlas i pravou podobu. Stále však neslyšel, co říkal.

Jednoho ráno Harrymu přišel dopis:


Ahoj Harry,

Nechtěl by si jet s našima a Hermionou do Příčné ulice?Mamka říká, že na konci prázdnin tam bude zase hodně lidí a Řád by nás nemohl hlídat a tak. Jestli budeš moct, pošli Pašíka zpátky. A jestli ne, stejně pro tebe přijdeme. 11.srpna buď připraven. Zatím se měj

Ron


„11.srpna je přece zejtra“ blesklo Harrymu. Radostně vyskočil z postele. Minulý rok byl na Grimmauldově náměstí 12. Ale potom, co zemřel Sírius, se mu tam ani za mák nechtělo. I Řád chtěl, aby radši zůstal v Zobí ulici. Je to prý bezpečnější pro něj, protože jak zjistil, smrtijedi se do domu Dursleyových dostat nemohou, jelikož ho chrání prastaré kouzlo, které seslala jeho matka než byla zabita.

Druhý den pro Harryho přijeli kolem druhé hodiny dvě černé limuzíny. Dudleymu málem vypadli oči když uviděl, čím pojede jeho bratranec. Z prvního auta vykročil Lupin, pan Weasley a Pošuk Moody. Harry už čekal u dveří.

„Ahoj Harry, jak se vede“ zeptal se ho Lupin.

„Jde to“ odpověděl. Všiml si, že nejen jeho zasáhla smrt bližního.

Lupin vypadal zničeněji, než kdy dříve. Když k tomu přidáme ještě zaplátovaný hábit a výrazné kruhy pod očima, vypadal jako chodící mrtvola. Není se čemu divit. Vždyť stratil svého posledního kamaráda z Pobertů.

Po náležitém přivítání (Hermiona ho málem udusila) se vydali na cestu, která ubíhala poměrně rychle a než se nadáli, stavili už před Děravým kotlem. Tam se tajným vchodem dostali na Příčnou ulici.

„Tak bando, poslouchejte mě“ zavelela paní Weasleyová jen co se ocitli před obchody.

„Nejdřív půjdeme koupit hábity, pak knihy do školy, brky a to ostatní“ rozkázala.

„Ale mami, kdyby jsme se rozdělili, tak to bude rychlejší“ protestoval Ron. Molly chtěla už něco namítnout, ale pan Weasley ji včas zastavil.

„Tak víš co Molly, já s Remusem půjdeme s nimi koupit hábity, no a vy ostatní můžete jít koupit knihy“ navrhl. Paní Weasleyová nad tím nějakou dobu uvažovala a nakonec svolila.

Harry, Ron, Hermiona, Ginny a pan Weasley s Lupin došli až k obchodu madam Malkinové.

Nikdo z nich si ovšem nevšiml černého pláště, který se za nimi mihl.

Žádné komentáře