Vítejte...Welcome...Wilkommen

Zdrawim všechny, kteří si dali tu práci a zmáčkli levý tlačítko myši, aby se dostali na mý stránky.

HP a skryté schopnosti

3.kapitola

Kapitola třetí– Změna je život


„Dobrý den“ pozdravili všichni sborově. Odpovědi se jim však nedostalo. Obchod zel prázdnotou. Nikde nebyli známky poškození či noje. Prostě nic, prázdno. Jediné co je v tu chvíli zaráželo, bylo to neúnosné ticho, které je obklopovalo. Žádný zvuk. Byl slyšet jen tichý dech.

Najednou se ozvala děsivá rána.

„Mdloby na vás“ uslyšeli za svými zády. Harry hbitě uskočil blížícím se paprskům. Bohužel Lupin s panem Weasleym takové štěstí neměli.

Potter pohlédl do tváře šesti smrtijedů stojících před ním. Všichni měli černé pláště s dlouhou kápí na hlavě a s maskami na obličeji.

„Teď půjdeš s námi Pottere nebo...“ zazněl namyšlený hlas a při posledním slově smrtijed hůlkou namířil na jeho přátele, kteří stáli opodál. Na to se smrtijedi začali smát chladným smíchem Harryho bezmocnosti. Tomu to v hlavě šrotovalo na plný obrátky. Měl několik možností.

Buď se nechat zajmout od Smrtijedů, kteří ho předají Voldemortovi, který ho následně zabije, nebo začít bojowat, čímž odsoudí své přátele k smrti. Poslední možnost bylo je zdržet a čekat jestli přijde někdo z Řádu na pomoc.

Usoudil, že poslední možnost by mohla vyjít.

„S tímhle si Voldemort dal asi hodně práce že jo“ zeptal se posměšně, v tu chvíli ho nic jiného nenapadlo. Smrtijedi sebou trhli při vyslovení jména jejich pána.

„Ale copak, nelíbí se vám když řikám Voldemort“ posmíval se jim, protože si všiml jak sebou znovu trhli.

„Jak se opovažuješ ty malý spratku vyslovovat jména našeho mistra svojí...“ dál už se Harry nic nedozvěděl, protože jiný smrtijed na něj použil kletbu Cruciatus.

Harryho tělem projížděla neuvěřitelná bolest. Tisíce rozžavených nožů ho bodalo na každičkém kousku jeho těla. Bolest však netrvala dlouho.

Namáhavě se zvedl a nebojácně na ně znovu pohlédl s hlavou vztyčenou. Měl svojí hrdost přece. Jak se zvedal, slyšel jak jeden z nich řekl „Za chvíli už tady bude“ . To Harryho docela vyděsilo. Jestli tím mysleli Voldemorta, vypadalo to hodně špatně.

Ale nebál se o svůj život, on byl už připraven zemřít, bál se o životy svých přátel. Pomalu si vytáhl hůlku tak, aby to nikdo nespatřil.

Ještě než ale stačil vyřknout kouzlo, dveře obchodu se pomalu otevřeli a v nich se majestátně tyčila velikánská postava s velice tmavým hábitem ze sametu červené barvy. Smrtijedi urychleně uhnuli před blížící se postavou. Voldemort to určitě nebyl.

Postava jen něco řekla cizím jazykem, který určitě nepocházel z tohohle světa. Harryho z toho zamrazilo.

Stvoření se totiž blížilo pomalu k němu. Když od něj bylo už jen pět kroků, zastavilo se a zpříma mu pohlédlo do očí. Jeho zrak se nedal vydržet. Bylo v něm tolik chladu, nenávisti, která by mohla zničit celý svět. Pomalu si sundal kápi. Potter sebou polekaně trhl a povědomě udělal krok dozadu, když uviděl, co se pod kápí ukrývá.

Člověk to nebyl určitě a ani nemohl pocházet z tohoto světa. Pak si s hrůzou uvědomil, co to před ním vlastně stojí a i jakou moc to má.

Jednou náhodně procházel knihovnu v Bradavicích a spatřil tam knihu nesoucí název Nejtěmnější stvoření dávných časů. Už jen ten název vypovídal za vše. A právě v této knize se popisoval tento tvor, lépe řečeno démon. Všichni v krámu jen strnule stáli a čekali, co se bude dít dál. Jako první se zpamatowal Harry.

Namířil na démona a pronesl „Impedimenta“.

Účinek to však nemělo žádný. Akorát tím onoho tvora dohnal k ještě větší zuřivosti.

Démon vydal nelidský skřek a vrhl se na Pottera. Ten se pokoušel uhýbat před netvorovými tesáky, které mu chtěli prokousnout hrdlo. Docela se mu i dařilo, ale nakonec do něj nestvůra přece zarazila své dlouhé drápy. Věděl, co se stane. Byl konec. Potrvá jen několik hodin a bude z něj stejné stvoření.

Netvor Harryho srazil na kolena. Ten už jen čekal, co bude dál. Byl maximálně vysílen, celé jeho tělo se postupně měnilo. Kdysi smaragdové oči teď zářili červenou barvou.

Najednou se odněkud vynořil Brumbál a nemilosrdně začal na monstrum pálit všelijaká kouzla. Souboj trval ani ne deset vteřin. Hned, co Brumbál zahnal to podivné stvoření ( je nesmrtelné) a polapil smrtijedy v krámku, rychlím krokem zamířil k Harrymu. Chvíli mu před očima mával rukou a dával mu otázky, aby se ujistil, jak je přeměna už daleko.

„Portus“ zašeptal Brumbál hůlkou míříc na jeden z hábitů. Za chvíli už se Harry a jeho přátelé ocitli v Bradavicích.

Hned ovšem spěchali k ošetřovně. Harryho tělo už vůbec nevypadalo jako lidské. Ředitel vešel do ošetřovny, něco potichu zdělil ošetřovatelce a urychleně spěchal pryč. Madam Pompfreyová si Harryho a ostatní vzala ihned do péče.


Znovu se ocitl na tom nádherném místě. Všude kolem zeleň, obrovské stromy sahající až do nebe a překrásné rostliny. A znovu tam byla tentýž postava jako minule. Postava v v bílém zářivém hábitu s kápí spadající přes obličej. Tentokrát už ale rozumněl. Už to nebyl nesrozumitelný šepot, nýbrž zvučná slova.

Vítej v mé říši, tam kam se žádný živý nedostane. Jen ty máš tu čest být na tomto místě i když tvůj život ještě stále probíhá“ odmlčel se na chvíli a potom pokračoval.

Nebyl si ovšem povolán na toto místě bezdůvodně. To, co ti teď předám ti pomůže ve tvém úkolu, zbavit svět temnoty. Ty jediný se toho můžeš zhostit. Vidím do tebe, pro lásku a přátelství si schopen objetovat i svůj život. Ale pokud sejdeš ze své cesty, která ti byla dána, stihne tě nejkrutější trest. Nyní je čas předat ti tvojí dávnou sílu, která ti od nedávna náleží“. S těmito slovy mág rozpřáhl ruce a začal šeptat nějaká slova, kterým Harry stěží rozumněl. Když to dokončil, z dlaní mu vyšlehly zářivě zlaté paprsky a zabořili se do Harryho těla, v místě kde má srdce. Harry pocítil neskutečný příval energie, který stěží mohl ovládat.


Začal sebou neklidně cukat, z očí a z úst mu proudilo bílé světlo. Jeho tělo na posteli se pomalu vznášelo směrem vzhůru. Všichni přísedící kolem se na toto malé představení potichu se strachem míšeným s obdivem v očích koukali. Po asi pěti minutách se všechno ustálilo a Harry s hlasitým prásknutím spadl zpět na postel. Hned potom otevřel oči.

„Kde to jsem“ zeptal se okolo přísedících zmateně jakoby nevěděl ani kdo ve skutečnosti je. „Jsi na ošetřovně v Bradavicích Harry“ vysvětloval mu Remus. Pomalu se mu před očima začali objevovat události, které se stali v obchodu Madam Malkinové.

„Co se to tam vlastně stalo, jsou všichni v pořádku, chytili jste ty smrtijedy“. Harry ze sebe chrlil jednu otázku za druhou.

„Klid Harry, jen klid“. Remus mu začal vyprávět, co se tam vlastně událo. Harrymu spadl kámen ze srdce, že se nikomu nic vážného nestalo. A znovu začal přemýšlet o tom podivném snu. Na to, že spal několik dní, jak se dozvěděl od Lupina, se cítil plný síli a energie, jako ještě nikdy. Měl pocit, že zrovna v tuto chvíli by dokázal neuvěřitelné věci. Ale proč? To on sám nevěděl.

„Harry, nevíš co se tu stalo?“ zeptala se Tonksová.

„Najednou z tebe začal vyzařovat světlo a pak si se samovolně začal vznášet nad postelí“.

„Ne, nevím“ řekl Harry tónem, který sám o sobě vypovídal, že další otázky na toto téma se zamítají.

Nejdřívě chtěl zjistit, co se sním vlastně stalo.

Chvíli bylo ticho a Harry si nemohl nepovšimnout kradmých pohledů ostatních. Už to dál nemohl snášet tak se zeptal, co se děje.

„No víš Harry“ začala Tonksová „potom jak se do tvého těla dostal ten démon, tak se začalo přeměňovat.... no a zanechalo to nějaké následky“ dopověděla mu to pomalu a sledovala jeho reakci. Pak mu bezeslova před sebou vykouzlila velké zrcadlo. Harry užasle hleděl na svoji novou podobu. Jeho obličej zakrývaly dlouhé uhlově černé vlasy spadajícmu až po ramena. Dokonce si všiml, že už ani nepotřebuje brýle. Zrak měl dokonalý. Stoupl si a se zájmem si prohlížel svoje tělo. Vyrostl o několik čísel. Jeho tělo už nebylo pohublé, nýbrž docela svalnaté. Musel uznat, že vypadal docela dobře oproti dřívějšku. Zjistil, že ho nic nebolí. Na sobě měl čistý školní hábit a jeho věci, hůlka a brýle, byli položeny na stolku hned vedle postele. Brýle už nepotřeboval a tak vzal do ruky hůlku. Jakmile se jí dotkl, vzduch se kolem něho rozvířil a probleskovali sem tam červené jiskry spolu smíšené se zlatou barvou.... pokračování příště :)

Poslední komentáře
16.01.2007 14:14:58: super. kdy bude další??
15.12.2006 23:23:56: Vypadá to na super povídku, super začátek. Pročpak nepokračuješ??
15.12.2006 23:22:41: Vypadá to na super povídku, super začátek. Pročpak nepokračuješ??
03.11.2006 17:25:04: Hezká povídka. MOžná by stálo za to v ní pokračovat. Nemyslíš?smiley${1}