Vítejte...Welcome...Wilkommen

Zdrawim všechny, kteří si dali tu práci a zmáčkli levý tlačítko myši, aby se dostali na mý stránky.

HP v šestém ročníku

Kapitola čtvrtá

Kapitola čtvrtá – Šestnácté narozeniny


Místo,aby zamířil do svého pokoje,rozhodl se, že se půjde kouknout do knihovny. Vešel do poměrně velké místnosti, která byla slušně zaprášená a šel si vybrat nějakou knihu ke čtení. Všude bylo plno divným knih o černé magii. Chtěl se podívat na knihu s názvem Kouzla mocných ale jakmile se jí dotkl, regál se odsunul a objevili se zakryté dveře.Byl strašně zvědavý co je uvnitř.Vytáhl si hůlku,přece jen byl v domě Blacků a tato chodba by mohla ukrývat něco nebezpečného.

Otevřel dveře a hned co vešel, se rozsvítili pochodně a osvětlili ponurou místnost,ve které byla kniha na starodávném stole a polstrované křeslo se zvláštními ornamenty na sobě. Nejistě postoupil kousek dopředu, aby si mohl přečíst název knihy ladně položené na stolu.Bylo mu divné, že nikde není ani smýtko prachu,jakoby tu někdo každý den uklízel, ale Krátura tu už přece není. Na knize stálo Nejmocnější kouzla bílé magie , to ho dokonale zaujalo. Sedl si na krásné křeslo a vzal knihu do ruky. Ruce se mu třásli tak, až mu kniha skoro spadla na zem. Začetl se do ní a našel plno kouzel, o kterých na sto procent nikdo neměl tušení. Ale musel by hodně trénovat , aby mohl některé z nich užívat. „Ale jak je možné,že jsem tu knihu objevil právě já“ vrtalo mu hlavou.Byl tam už dlouho,a tak se rozhodl jít pryč a zítra se sem znovu vrátit.Přečetl si ,že když chce nikdo užívat bílou magii musí mít naprosto čisté úmysli a nesmí chtít zabít.

Ani nešel do kuchyně,po těchto informacích úplně zapomněl na jídlo, a zamířil do pokoje,ve kterém už na něj netrpělivě čekal Ron. „Kde jsi byl “ tázal se ho Ron „Byl tady Brumbál a sháněl se po tobě“. Už se chystal vymyslet nějakou výmluvu, ale v tom jeho jizva začala nesnesitelně pálit, on se svezl na zaprášenou podlahu a začal sebou cukat. Vyděšený Ron rychle vyběhl z pokoje a za chvíli dovnitř vešlo několik lidí mezi nimiž byl i Snape. Ten k němu hned přiklekl a začal skoumat , co se s ním stalo.Po chvíli sebou konečně přestal škubat. „Voldemort“řekl tak tiše,že ho mohl zaslechnout jen Snape. Harry si ani neuvědomoval, kdo u něj je.Celé tělo ho strašlivě bolelo,jako kdyby spadl z velké výšky z koštěte.
Snape vypadal velmi rozrušený. „Počkejte tu u něj, já zatím dojdu pro lektvar“oznámil a spešně odešel z pokoje ke krbu, odkuď odletaxoval do Bradavic.

Harry po celou tu dobu už ležel klidně a už mu bylo o maličko lépe.Jizva ho pobolévala už několikrát, ale ještě se nestalo, aby ho chytil takový záchvat. Cítil své rozpálené čelo a tak si na něj vtiskl ruku a opřel se zády o zeď. Za malou chvíli se dveře rozletěli a stál tam Snape.V ruce držel už od pohledu odporně chutnající lektvar.Podal ho Harrymu a čekal na nějaké odmlouvání,jízlivé poznámky anebo nenávistné pohledy.To, co se stalo, ho naprosto dokonale vyvedlo z míry, Harry bez odmlouvání sáhl sám po lektvaru, vděčně se na něj podíval a celý ho vypil až do dna.Pak ulehl do postele a dřív než by jste stačili říct Famfrpál usnul.Snape měl rozhodně o čem přemýšlet.

Vzbudil se do krásného rána a rozhodl se něco najít a zkusit ve knize,kterou si Lupin půjčil od Brumbála.Otevřel jí a zaměřil se na nejlehčí kouzla mezi nimiž bylo i Aquasiraetto – vodní štít.O něm si přečetl, že patří mezi nejjednoduší kouzla. Otočil stránku a tam stálo :



Od doby co jste použili první elementární kouzlo anebo kouzlo bez pomoci hůlky se vaše magické schopnosti začnou zvětšovat.Proto se musíte naučit usměrňovat svojí magickou energii , aby se nestala nehoda.Například budete z něčeho velice rozrušení a všechno okolo vás shoří.

K této oblasti čarování neodmyslitelně patří kouzlení bez pomoci hůlky.Když zvládnete tuto čarovnou disciplínu,po té Vám nebudou dělat problémy ani elementární kouzla a naopak.


Zavřel knihu a vstal.Nemusel se ani oblékat,protože usnul oblečený,vzal si sebou hůlku a odešel na místo, kde byl posledně s Remusem.Odložil knihu na ke zdi a s pomocí hůlky vyčaroval židli. Na ní si chtěl zkoušet kouzla , které si vybral.Jedním z nich bylo i Ignis spiritus se kterým se rozhodl i začít.Toto kouzlo má buď danou věc chránit anebo oslabovat ohněm, podle jeho úmyslů. Pomalu se začal soustředit a nechal se prostupovat silou ohně.Myslel přitom ještě na židli,kterou chtěl ochránit. „Ignis spiritus“křikl a židli uchvátili plameny.Bylo to přesně tak, jak chtěl.Musel ještě zkusit jestli to funguje. „Impedimenta“řekl potichu a z hůlky mu vytryskl proud světla ,který mířil přímo na židli.Zasáhl svůj cíl a plameny pohltili kouzlo do sebe.Přesně ,jak to bylo napsáno v knize.Přestal myslet na oheň a tím ukončil kouzlo. Cítil se podivně malátný.Docela ho tyto kouzla zmáhali, ale přesto pokračoval dál.

Začal myslet na oheň a chtěl,aby židli zničil. „Ignis spiritus“řekl trochu více hlasitě, než měl v plánu a židle přímo explodovala. „Tohle až použiju na nějakého smrtijeda“pomyslel si v duchu.Z židle nic nezbylo,rád by pokračoval,ale byl až moc unavený.Prošel temnou chodbou, ve které dříve visely skřítčí hlavy a upaloval do kuchyně.

Bylo mu divné,že nikoho neslyšel.Jakmile otevřel dveře vedoucí do kuchyně, ozvalo se sborem „Překvapení“.Nejdříve na všechny nechápavě civěl a pak si vzpomněl,že má dneska narozeniny.Všichni mu blahopřáli a dali dárky.Harry se cítil moc šťastný,že má takové skvělé přatele.Po otevření všech dárků k němu doslova plul obrovský dort s šestnácti svíčkama navrchu.Všechny sfoukl a bavil se s ostatními.

Co jsi dělal dneska dělal celý den“ zeptal se Ron.

Cvičil jsem“odpověděl pravdivě. „Slyšeli jsme“ ozval se Lupin.Harry nevinně pokrčil rameny a dál bavil se s Ronem o všem možném.

A kdo se líbí tobě Harry“ zeptala se Hermiona.Na tuhle otázku nebyl chudák Harry vůbec připravený,zrovna dopíjel máslový ležák a zakuckal se.Asi jen Ginny si všimla,jak se na ni Harry nepozorovaně koukl. Cho už ho ani trochu nezajímala.Minulý rok se chovala hrozně a on nechápal,jak se mu mohla líbit,za to Ginny.Už si přiznal, že se mu ve skrytu duše velmi líbí, ale nechtěl to říci před Ronem.

Kdo chce ještě dort“ zachránila ho z trapné situace paní Weasleyová a všichni začali přemýšlet o jiných věcech.Jen Harry a Ginny mysleli na to, co se asi honí hlavou tomu druhému.

V jedenáct hodin paní Weasleyová přikázala všem mladším sedmnácti let jít spát. Těsně před ložnicí ho zastavila Ginny. „Krásné narozeniny“řekla jemně.Navzájem od sebe stáli ani ne deset centimetrů a pomalu se k sobě blížili.Harry byl omámený,naklonil se k ní a spojili své rty v něžném polibku. „Dobrou noc Ginny “řekl jí tiše hned u ucha a vešel do ložnice.Ginny zůstala jako opařená stát na místě,jako kdyby se bála, že při sebemenším pohybu se probudí ze svého krásného snu.

.


Žádné komentáře