Vítejte...Welcome...Wilkommen

Zdrawim všechny, kteří si dali tu práci a zmáčkli levý tlačítko myši, aby se dostali na mý stránky.

HP v šestém ročníku

Kapitola druhá

Kapitola druhá – Pomsta


Zbudil se celý zpocený, tentokrát se mu zdálo, jak on sám vyslal na kmotra červený paprsek světla. Z očí mu tekli slzy, které nedokázal zastavit. Po chvíli je potlačil, vstal z postele a ve tváři měl rozhodný výraz jako už dlouho ne. Čišela z něj obrovská odhodlanost.
„Voldemort zaplatí za všechno, co mi provedl “ oblékl se a šel se umýt.
Byl jako znovuzrozený, žádné stopy po tom zármutku, co ho tolik sužoval. Smířil se s tím. Vešel do kuchyně a nevšímal si udivených pohledů Dursleyových.
„Dobré ráno“pronesl jakoby nic. Jeho strýc Vernon se tvářil jako blbý pavián a Harry měl co dělat, aby se nerozesmál. Zamručel na pozdrav a stále na něj zíral. Harry usedl ke stolu a začal snídat. Všichni byli tak zmatení, že ani neměli žádné poznámky. Byl to pro ně šok. Ještě včera vypadal, jak na pokraji smrti a dnes byl normální. Než se stačili vzpamatovat, tak už byl dávno pryč. Sedl si ke svému stolu a chystal se napsat dopisy svým přátelům a také řádu. Po dopsaní posledního dopisu k sobě zavolal Hedviku, která na něj z klece pomrkávala svýma jantarovýma očima. Potěšeně zahoukala a jemně klovla Harryho do prstu. Byla ráda, že mu může doručit poštu a také si protáhnout křídla, moc možností k tomu neměla.
Ještě chvíli seděl u stolu a přemýšlel, co dnes bude dělat. Nechtěl být nepřipravený, co se týče kouzel a proto si vzal do ruky knihu obrany proti černé magii z minulých ročníků a začal si zopakovávat kouzla. Jak četl, na tvář mu dopadali teplé slunečné paprsky a rozhodl se jít ven. Venku už nebyl dost dlouho. Jen ho pořád ještě štvala ta hlídka. Jako kdyby si všichni mysleli, že zrovna když on bude venku, tak na něj zaútočí smrtijedi, kteří ani neví, kde se nachází.

Oblékl si na sebe šortky, které vypadali trochu k světu, tričko a sešel po schodech dolů až ke dveřím, kde zahulákal na Dursleyovi, že jde ven a vyšel na prašný chodník. Rozhlédl se nikde nikdo. Bylo úmorné horko, a proto si šel sednout do stínu na trávník blízko houpaček, kam paprsky slunce nemohly. Vnímal ten slabý příjemný vánek , který ho hladil po obličeji. Lehl si a zavřel oči. Bylo mu báječně, po dlouhé době se cítil bezstarostně. Nic se nemohlo stát. Dlouho jen ležel a naslouchal zvukům, které ho obklopovaly. Zvedl se a chystal se jít zpátky, když se kolem něj mihl světelný paprsek. Instinktivně vystřelil rukou po hůlce a ve vteřině už jí pevně držel před sebou a mířil na místo,odkud kouzlo vyšlo,ale nikdo tam nebyl. Najednou uslyšel asi tak pár bloků od sebe něčí křik, který ho mrazil v žilách. Neváhal a rozběhl se k tomu místu. Tam právě teď probíhal zuřivý boj členů Fénixova řádu a Smrtijedů.

Hlavou mu vířilo nespočetné množství otázek, třeba, jak se sem dostali a podobné. Všechny je zahnal a pustil se do boje. U viděl několik známých tváří z obou stran. Byl tam Moody, Lupin, Pastorek a další. Smrtijedů se zdálo víc. Fénixův řád pomalu, ale jistě prohrával. Bývalého bystrozora Alastora Moodyho zasáhla kletba, která ho srazila na zem a nejevil žádné známky života.

„Je tu Potter “zakřičel zakuklenec a ukázal na místo, kde se Harry nacházel.

V tu chvíli na něj letělo několik paprsků. „Protego“ zakřičel a ony se jen neškodně od něj odrazily.

„Ale chlapešku stýská se ti po tom tvym kmotrovi“ ten šišlavý hlas hned poznal.Tělem mu proběhla třesavka a cítil, jak každou jeho těla žilkou putuje obrovská nenávist k této osobě. „Moc ráda sem ho zabila“ dodala a ještě víc se na něj zašklebila.Harry k ní cítil v tu chvíli ještě větší nenávist než k Voldemortovi.

,,Za to zaplatíš“řekl tak mrazivě až všem, co ho slyšeli přešel po zádech chlad. Belatrix zmizel ze tváře škleb a nenávistně na něj hleděla.Stáli naproti sobě a měřili se nanávistným pohledem. Harry ani na vteřinu nezaváhal.

,,Mdloby na tebe“vykřikl a kouzlo mířící na Belatrix se odrazilo od jejího štítu.

„To se nezmůžeš na nic lepšího Pottříku“řekla posměšně. Jen co to dořekla, zakřičel první kouzlo, co mu přišlo na mysl „Seption“ Belatrix zavřeštěla , jak do ní paprsek narazil a s hrůzou sledovala vše kolem sebe, pak se začala třást a křičet, Harryho zajímalo, kde se asi ocitla.

„Expelliarmus“křikl kdosi za ním.Hůlka mu vylítla do ruky neznámého smrtijeda,který se mu posmíval. Byl ztracený, Belatrix se už probrala z kouzla, které na ni uvalil a rozzuřeně na něj pohlédla.

„Teď tě zabiju stejně jako tvého prašivého kmotra“zavřeštěla s nenávistí v hlase. V Harrym se něco silnějšího vzedmulo, cítil jak jeho tělem proudí obrovská moc, tak jako nikdy. Natáhl před sebe svou paži, aniž by si uvědomil, že hůlka mu neleží v ruce, ale to mu nevadilo.

„Impedimenta“ zaburácel hromovým hlasem, až skoro všichni nadskočili, rukou vztyčenou na Belatrix.Z jeho ruky vytryskl silný paprsek a narazil do ní takovou silou, že ona i smrtijedi stojící kolem ní odletěli daleko dokud se nezastavili o stěny domu několik metrů za nimi.

Harry klesl na kolena, jak ho kouzlo vyčerpalo. Než upadl do bezvědomí slyšel Lupina, jak něj něco křičí a sborové pufnutí způsobené přemisťováním.

Žádné komentáře