Vítejte...Welcome...Wilkommen

Zdrawim všechny, kteří si dali tu práci a zmáčkli levý tlačítko myši, aby se dostali na mý stránky.

HP v šestém ročníku

Kapitola osmá

Kapitola osmá-Zvěromágství


Harry se nezmohl ani na slovo. Když kolem něj procházel, tak mu jen kývl na pozdrav a pokračoval dál. Jak mohl vědět o Komnatě Nejvyšší Potřeby. „Vždyť je tady teprve prvním rokem“ divil se Harry. Po chvíli váhání vstoupil do místnosti. Byla o hodně větší než obvykle, kulatá se zářivě nablýskanými dlaždičkami a stropem stejným jako ve Velké síni. Co ho ale překvapilo byly ohořelé nebo jinak poškozené zdi, nábytek a ještě nějaké věci, které už nešli ani rozpoznat. Usoudil, že ať tady už dělal cokoliv, musí na to přijít. Po tréninku svých schopností, které mimochodem už docela obstojně ovládal, se vydal do sprch a potom do postele, protože jak zjistil, bylo už dávno po večerce. Když vstoupil do ložnice, všichni už spali.

Ráno se cítil skvěle. Neměl žádné noční můry o Síriusovi ani sny podobného ražení. Doslova vyskočil z postele a šel vzbudit Rona. Chvíli s ním cloumal, ale bezúspěšně. Namířil na Rona pravou rukou a usmál se. Za tohle mě asi Ron zabije. Potichu zašeptal nějaká slova a z ruky mu vystříkl proud, na první pohled, studené vody. Potom se smíchem utíkal pryč. Ještě než opustil místnost uslyšel Ronův výkřik a posléze i nadávky na jeho adresu. Na snídani už nebylo moc lidí, sedl si ke stolu, hned vedle Hermiony, která právě něco četla v Denním Věštci. „Dobré ráno“ usmál se na ni. Ta jen něco zabručela a podala mu noviny. Jak Harry četl , postupně se mu úsměv mizel. Když dočetl, vztekle s nimi hodil o stůl. Na jídlo už nebylo ani pomyšlení. V novinách stálo:

V noci na dnešek objevili ministerští pracovníci vyvražděnou vesnici ( Ashbury) nedaleko Londýna. Bohužel není pochyb o tom, že tuto akci vykonali Smrtijedi, kteří byli naposledy viděni na Odboru záhad, a to na příkaz Pána zla. Zatím není jasno, co tím sledovali, ale ministerstvo pátrá po všech důkazech. Z oné vesnice bohužel nikdo z 33 lidí útok nepřežil. Kornelius Popletal všechny ujišťuje, že …


Dál už Harry nemusel číst. Veselá nálada v něm zmizela jako pára nad hrncem. 33 lidí lidí zemřelo kvůli Smrtijedům. Zemřelo kvůli němu. Pravda ho zasáhla naplno. „Kdybych se víc snažil, mohl sem tomu předejít“ neustále si v duchu opakoval. „Pitomá věštba.“ utrousil bokem, ale ne tak potichu. Hermiona se na něj otočila s němou otázkou ve tváři. On jen zavrtěl hlavou a odešel z Velké síně na první hodinu, Bylinkářství.

Při hodině nikdo ani nemukl, všichni pracovali v tichosti. Zpráva se roznesla po celé škole rychlostí blesku. Sice tam nikdo neměl žádné příbuzné, ale i tak byli tyto události hrozivé, protože všem docházela jedna věc. Voldemort znovu začíná svojí hrůzovládu, která skončila téměř před patnácti lety a už je nejspíše stejně mocný jako dříve. Tím si byl jistý Harry, protože ho každou chvíli začala pálit jizva. A rozhodně to nebylo příjemné.

Na obědě už se studenti jakž takž srovnali s tou špatnou zprávou ( zmijozelští neprojevili ani kapku lítosti za celé dopoledne). I Harry už měl lepší důvod než truchlit pro zemřelé, pomstu. V hlavě se mu rýsoval plán, velice složitý plán, který bude potřebovat k jeho uskutečnění mnoho úsilí, než jej vykoná. Ale ještě nenadešel ten správný čas.

Odpoledne měli hodinu volna, potom se vydali na hodinu Péče o kouzelné tvory, kde na ně už čekal celý natěšený Hagrid. Znovu se šli podívat na ten krásný palouk s potokem, kde sídlili Fénixové. Jakmile došli na místo, Hagrid jim začal vyprávět o péči a podobných věcech, no Harry ho poslouchal jen jedním uchem. Na jedné větvi na něj zvědavě pomrkával velký Fénix, největší jakého kdy viděl. Chvíli na sebe bez hnutí zírali, jakoby mu Fénix nahlížel do hloubi jeho duše. Nebyl daleko od pravdy. Fénix rozepjal své majestátné křídla a vyletěl přímo na Harryho obrovskou rychlostí. Ten se však nehnul z místa. V duchu věděl, že mu nic neudělá. Jen pár palců od Harryho změnil směr. Všichni už koukali na toto podivné představení. Harry prudce nastavil ruku a čekal. Chvíli se nic nedělo, ale potom na ni usedl a vydal krásný zpěvavý tón. Potter se podíval na překrásného fénixe. V životě neviděl ušlechtilejší zvíře. V očích se mu zračila moudrost věků, kterou za tu dobu fénix poznal. Jeho pohled ho uklidňoval a zároveň mu dodával odvahu. Bylo to něco neskutečného. Pomalu nesměle ho pohladil po rudě-lesknoucím se peří, fénix slastně přivřel oči. Pak už jen zavířil peřím a byl pryč. V tu chvíli Harryho napadl bláznivý nápad. Stane se zvěromágem.




Žádné komentáře