Vítejte...Welcome...Wilkommen

Zdrawim všechny, kteří si dali tu práci a zmáčkli levý tlačítko myši, aby se dostali na mý stránky.

HP v šestém ročníku

Kapitola první

Kapitola první – Smutek


Byl to ten nejteplejší den z celého měsíce. Počasí vypadalo,že se zbláznilo.Kdysi zelenkavý trávník,jež zdobil každou zahradu,byl teď uschlý a zažloutlý.Ospalé ticho bylo přímo nesnesitelné. Každého trápilo to úmorné horko,no skoro každého.

Na posteli v domě číslo čtyři v Zobí ulici ležel skoro šestnáctiletý brýlatý chlapec s neposednými černými vlasy,s bájnou jizvou na čele a se smaragdově zelenýma očima, ve kterých se odrážel obrovský zármutek a žal ze ztráty jediného příbuzného.Kdyby k němu někdo přišel,myslel by si,že je mrtvý.A nebyl by daleko od pravdy.Harry Potter zažíval nejhorší chvíle svého života.Už téměř tři dny nejedl,s nikým nemluvil,vůbec nespal a ani se skoro nehýbal.Věděl,že už to dlouho nevydrží.

Musí do svého těla dostat alespoň něco k jídlu a pití.Jeho nespavost měla také pádný důvod.Vždy když zamhouřil oči a usnul,zdáli se mu strašlivé noční můry ze kterých se nemohl probrat.Ve svém snu viděl vždy tutéž stejnou scénu,jak Sírius padá za kamenný oblouk a on přitom musí jen stát a dívat se na kmotrovu smrt.Nikdy nezapomene na ten vítězný škleb Belatrix Lestrangerové a Síriovo překvapený výraz.Vrylo se mu to navždy do paměti.

Ale to nebyla jediná věc, co ho trápila.Na konci roku,po té co se přenesl z ministerstva a zdemoloval Brumbálovu pracovnu mu ředitel pověděl záznam věštby,která se týká jeho a Voldemorta.S tímto břemenem se nemohl smířit.V hlavě se mu ozývala stejná slova věštby ,,Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží…narodí se těm,kteří se mu již třikrát postavili, na samotném sklonku sedmého měsíce roku..Pán zla ho poznamená jako sobě rovného, on však bude moc,kterou Pán zla sám nezná…proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého,neboť ani jeden nemůže žít ,jestliže druhý zůstává naživu..Ten, v jehož moci bude porazit Pána všeho zla,se narodí až sedmý měsíc bude umírat “. Tak znělo jeho prokletí,které ho tížilo.Na paměť mu vyskakovali různí lidé,které ani neznal a věděl,že když neuspěje a přenechá svět Voldemortovi,spousty jich zemře.To nehodlal dopustit.Až odjede do Bradavic,začne se připravovat na souboj s Voldemortem.

Další věc,která ho děsila byla skutečnost,že se musí přestat přátelit se všemi blízkými.Voldemort by mohl někoho z nich unést a tím ho nalákat do pasti anebo jinak toho využít.To se nesmí stát.Další ztrátu blízkého by už nevydržel.

Bylo kolem páté večer.Pocítil náhlou touhu po něčem k snědku a tak zamířil do kuchyně.Dursleyovi zpozorovali,že je s ním něco v nepořádku a dělali,že je vzduch.Spíše to ale bylo varováním od Moodyho a ostatních na nástupišti.Vlastně mu vyhovovalo, když na něj někdo nemluvil.Mohl si uspořádat myšlenky.Mnohokrát myslel na útěk.Ale nikdy se neodvážil.Určitě ho stále hlídají lidi z Fénixova řádu, to by mu neprošlo.

Dorazil do kuchyně,ve které nikdo nebyl.Dobelhal se k lednici.Každý pohyb ho stál mnoho energie,byl velice zesláblý z toho, jak skoro nejedl. Kdyby ho teď viděla paní Weasleyová asi by padla do mdlob.Vždy ,když k nim přijel na prázdniny do doupěte, říkala,jak je hubený.Proti tomu co byl teď, to nic nebylo.Vypadal jako by byl na velkou dobu zavřený v Azkabanu,kouzelnickém vězení.
Nalil si do sklenice vodu a vychutnával každý doušek,jako by ji pil poprvé.Ze stolu vzal okoralý kousek chleba a zamířil zas do svého pokoje.Na jeho posteli spatřil ležet několik málo dopisů.Přesně věděl od koho.Ani je neotvíral.Dopisy,ve kterých mu píší např. ,,Víme, jak ti je“ ho vždy rozčílí.Nikdo neví,jak se může cítit.Oni nikdy nikoho nezratili a ani nemusí nikdy bojovat s nejobávanějším černokněžníkem dvacátého století.To jen on má tu smůlu.Vzal všechny dopisu a hodil je pod postel.Nechtěl se jimi zabývat.Neodepisoval na žádné dopisy,které mu poslali,ani na ty z řádu.Oni nejspíš věděli díky hlídce,co s ním je,a proto nic neudělali.

Přešel ke svému kufru na druhém konci místnosti a vyndal z něj učebnici obrany proti černé magii,kterou dostal od Lupina a začetl se do ní.Po chvíli objevil docela užitečné kouzlo.Stálo tam


Seption – toto kouzlo je užitečné pro souboj se svým protivníkem.Řádí se mezi kouzla matoucí a protivníkovi se zdá,že se změnilo okolí kolem něj.Například si myslí,že je uprostřed sopky a podobně.Není těžké se ho naučit.


,,To by se mi mohlo hodit “ zamyslel se.Dál už nečetl,protože ho zmohla únava a on ač chtěl či nechtěl se ponořil do hlubokého spánku.

Poslední komentáře
01.09.2006 08:29:03: To jsem ráda, že sem dáváš i tuhle povídku. Četla jsem ji i na starým fanu. Doufám, že v ní budeš po...