Vítejte...Welcome...Wilkommen

Zdrawim všechny, kteří si dali tu práci a zmáčkli levý tlačítko myši, aby se dostali na mý stránky.

HP v šestém ročníku

Kapitola sedmá

Kapitola sedmá – Nová profesorka


„Siriusi, néé!“ probudil se Harry s výkřikem. Byl celý zpocený jako by právě přišel z bazénu a překotně dýchal. „Byl to jen sen“ uklidňoval se v duchu. Ještě chvíli seděl a hleděl někam do prázdna. Pak vstal, oblékl na sebe hábit a vydal se do společenské místo. Rona a ostatní nechal ještě spát, bylo kolem šesté. Sešel po schodech dolů a tam spatřil dívku s kučeravými vlasy a bichlí v ruce.

„Ahoj“ řekl jí nepřítomě a sedl si na své oblíbené křeslu u krbu.

„Stalo se něco Harry“ zeptala se opatrně i když odpověď už zřejmě tušila. „Špátné sny“ ptala se dál když jen mlčel. Ten jen něco zažvatlal, sám nevěděl, co to z něj vypadlo.

„Co je s tebou“ ptala se ho naléhavě. „Nic“ řekl prostě. V duchu si přemítal, jak včera narazil na Ginny s Deanem. Stále si opakoval „Já nežárlím“ , ale bylo to k ničemu. Jako kdyby mu někdo urval kus ze svého srdce. „Včera tady byla Ginny“ při jejím jménu Harry zbystřil, toho si Hermiona jakoby nevšímala a pokračovala „s Deanem“dořekla. Harrymu se už rázem objevila mrzutá nálada.

„Hmm“ zabručel. „A co já s tim“ řekl nudně. „Harry já vím, že máš Ginny rád...“ nedořekla, protože jí Harry vstal a rázoval si to směrem k východu. Když už byl pryč, vzdychla a šla vzbudit Rona, aby šli na snídani. Harry si šel mezitím přímo do sovince za Hedvikou. „Ahoj kamarádko, jak se máš“ řekl a pohladil Hedviku po nádherném sněhobílém peří. Koukla na něho pohledem typu „Nic moc“. Ještě chvíli ji hladil a pak se vydal na první hodinu, na dějiny.

„Kdes byl“ptal se hlas za ním, když usedal. „Projít se“ odpověděl stroze.

Hodina byla jako vždy “velmi zajímavá“. Po nervydrásajícím výkladu o dohodě, kterou uzavřeli kouzelníci spolu se skřety, konečně zazvonilo.

„Sem zvědavej na tu novou profesorku“ řekl Ron, když šli směrem k učebně obrany proti černé magii, kterou měli nečekaně se Zmijozelem. Skoro všichni už byli ve třídě, aby si zabrali místo. Zbyli už jen tři místa hned naproti katedře. Sedli si a Harry zaslechl pár “lichotek“ na jeho adresu a v tom vešla dovnitř jejich nová učitelka. Když procházela kolem nich tak na ně mrkla. Ty růžové vlasy jako žvýkačky by poznal kdykoliv.

Usedla za katedru a na všechny promluvila „Zdravím vás, jmenuji se Tonksová a budu vaším učitelem obrany proti černé magii.“ řekla a každé slovo se odráželo od stěn. „Tak a teď by jste se mi mohli představit a říci mi něco o sobě.“ řekla.

„Tak začněte“ řekla a ukázala směrem k Parvati. „Jmenuji se Parvati Patilová“ řekla krapet nervózně „a obrana mě docela baví“. Takhle to šlo dále a dále až se dostala k Harrymu. „My se už známe“ řekla a mrkla na něj. Malfoy hned nenávistně skřivil obličej.

Když se už všichni představili začala mluvit o učivu šestého ročníku.

„Tento rok budeme probírat hlavně štíty a také bílou magii, která je docela obtížná, proto jí nezvládne úplně každý.“ Neville hned zesmutněl a Tonksová si toho viditelně všimla a dodala „aspoň ne ty obtížnější kouzla“. Zazvonilo a skoro všichni studenti se vydali na Bylinkářství. Harry spolu s Ronem a Hermionou ještě prohodili pár slov s jejich novou profesorkou a šli na další hodinu.

Když šli po chodbě, tak je mnoho studentů zdravilo anebo alespoň na ně mávalo, hlavně na Harryho. Po Bylinkářství, které měli s Mrzimorem šli na oběd. Po vynikajícím obědu měli volnou hodinu a tak šli do společenské místnosti.

Tedy aspoň Ron s Hermionou. Harry se vydal na školní pozemky, aby si užil poslední letní dny. Obloha byla nádherně modra, bez mráčku. Byl to přesný opak Harryho nálady. Sedl si ke stromu u jezera, kde kdysi sedávali pobertové a zavřel oči. Chtěl by na všechno zapomenout a žít normální život se svojí rodinou a s kmotrem. Uvědomoval si, co všechno už dokázal a ještě musí dokázat. Divil se, že z toho ještě nezešílel. Z přemýšlení ho vytrhl krásný hlásek. „Ahoj Harry“ špitla Ginny a sedla si vedle něj. Zabručel na pozdrav. Teď se jeho myšlenky změnili na onu podivnou bolest, co cítil v srdci. Ale to nebyli všechny pocity. Najednou byl strašně nervózní.

„Proč se mi vyhýbáš“ zeptala se. Harry stále mlčel. Chvíli bylo ticho a pak znovu promluvila „Co ke mně cítíš Harry“ zeptala se jemně a sledovala, jak se při té otázce nervózně zavrtěl. Otevřel oči a se zahleděl do jejích. Rozumněli si i bez řečí. Chvíli a sebe upřeně hleděli. Pak se k němu Ginny naklonila a chtěla ho políbit, ale Harry se odvrátil. „Nemůžu Ginny, já už nemůžu“ řekl třaslavě. „Nemůžu být s někým, koho mám tak rád jako tebe, Voldemort by to proti mně využil a tobě by mohl ublížit. A to já nikdy nedovolím“ řekl pevně až jí trochu zaskočilo. Ještě chvíli tam seděli a pak se odebrali do společenky. Cestou ani jeden z nich neřekl. Došli na místo, kde právě Alice pomocí kouzel připevňovala nějaké oznámení. Když kolem něj Alice procházelo, vrhla na něj smutný pohled. Prodral se až ke středu dění a tam spatřil na pergamenu napsáno ozdobným písmem:



Famrpálový konkurz:

Prosíme všechny zájemce, aby se dostavili ve dnes ve čtyři hodiny na famrpálové hřiště, kde se bude konat konkurz. Budete se vybírat na posty odrážečů.


Nynější se sestava:

střelci: Angelina Johnsonová (kapitán)

Alice Spinnetová

Katie Bellová


odrážeči: volné

volné


brankář: Ron Weasley

chytač: Ginny Weasleyová

Harry na pergamen stále nepřítomně zíral. Nemohl uvěřit, že tam není. Sice dostal doživotní zákaz hraní famfrpálu, ale když už není Umbridgeová na škole, tak to snad neplatí. No, asi jo. „Už nikdy nemůže hrát famfrpál“ přemýšlel. Famrpál bylo jeho jediné odreagování, které mu pomáhalo unést tu tíhu. Při něm vždy zapomněl na svoje starosti, vždy úplně zmizeli. Hermiona s Ronem lítostivě pozorovali Harryho, jak tam stojí a v jeho tváři měl ztrápený výraz. Vyšel po schodišti vedoucím k jeho ložnici a lehl si na postel s nebesy.

„Stejně bych na famrpál neměl čas“ řekl slabý hlásek v jeho hlavě. „Přece musím zachránit svět“ znovu zazněl jeho ironický hlásek. Ležel tam hodiny. „Musím dělat důležitější věci, než se jenom válet a litovat.

Otevřel svůj kufr, vzal knihu elementární magie a vydal se do komnaty nejvyšší potřeby, kde se minulý rok scházela Brumbálova armáda. Došel až do sedmého poschodí, k obrazu prožraného moly. Najednou se vedle něj zjevili dveře. „Vždyť sem si jí ještě nepřál“ divil se. Dveře se pomalu otevřely a na prahu stál nikdo jiný než nový student Zmijozelu- Tom Felder.

Žádné komentáře