Vítejte...Welcome...Wilkommen

Zdrawim všechny, kteří si dali tu práci a zmáčkli levý tlačítko myši, aby se dostali na mý stránky.

HP v šestém ročníku

Kapitola šestá

Kapitola šestá – Lektvary a Nitroobrana



Kymácivě došel ke svému oblíbenému křeslu u krbu,sedl si a hleděl do jejích krásných očí.

Ahoj Ginny“řekl jemně a vzpomněl si, že po dlouhé chvíli jsou zase sami. Pak si všiml slz, které se jí drali na povrch. Hned k ní přiskočil a silně jí objal.

Co se stalo Ginn“ zeptal se. „Měla jsem hrozné sny“ mluvila téměř neslyšně.

To je dobrý, byli to jen sny“už se měl skoro k odchodu, ale Ginny uviděla jak odchází a řekla „Prosím,zůstaň tu se mnou Harry.“ Vůbec se nerozmýšlel a hned si k ní přisedl a začal jí hladit po jejích rudých vlasech. Nakonec usnuli v obětí na pohovce.

Ráno jako první do společenské věže přišla Hermiona a jakmile spatřila Harryho a Ginny spolu, na tváři se jí objevil úsměv. Ginny přece má ráda Harryho už dlouho a i na něm se dalo v poslední době poznat, jak na ni kouká zasněným výrazem. Nechtěla je budit, a proto šla do Velké síně sama. Po deseti minutách už byli skoro všichni vzhůru a ve společence je čekal šok. Ginny ani Harry se ještě neprobudili a ve stejné poloze tvrdě spali.

Potom vešlo dovnitř několik studentů. Ti starší pro to měli pochopení a nebudili je. Děvčata závistivě koukala na Ginny a každá si přála být na jejím místě. Prvňáci se tiše chichotali.

Ron už se taky pomalu chystal dolů. Zarazilo ho, kolik lidí stojí na schodech. „Co se děje“ zeptal se Seamuse, který tam byl také. Ten mu neodpověděl a koukl na něj divným pohledem. To se ale Ron už prodíral ke středu dění a to k pohovce. Došel až k ní a zůstal nevěřícně koukat stále na stejné místo. Všichni ztichli a čekali, co se bude dít. Věděli, jak Ron svojí mladší sestru přede všemi ochraňuje, ale co udělá teď. Jako první se vzbudila Ginny. Ospale se protáhla, ale v půlce pohybu se zastavila. Překvapeně zamrkala na rudého Rona a na spoustu lidí kolem. Pak se ohlédla na Harryho, který prozatím spal.

Ginny mohla bys mi to vysvětlit“ zeptal se Ron tvrdým tónem. Ta ho naprosto ignorovala a pokoušela se vzbudit Harryho. Konečně se jí ho podařilo alespoň částečně probrat. Jen jak uviděl tu spoustu lidí kolem zkameněl a pohlédl na Ginny, která se tvářila podobně. Hlavou pohodila k Ronovi, který se nebezpečně podobal svojí barvou strýci Vernonovi, když ho Harry něčím naštval.

Dobré ráno“ zkusil ze sebe vypravit nějakou kloudnou větu, ale nic ho nenapadalo.

Můžeš mi to vysvětlit Harry“ položil Ron svojí otázku a zle se na ně koukal.

Cože“ vypravil ze sebe Harry, protože věděl, co si asi Ron myslí. „Nedělali jsme nic špatného“ poznamenal klidně a Ginny u toho přikyvovala. Na Rona to nemělo takový vliv jako mělo mít a pořád tam nepohnutě stál.

Nechtělo se mi spát, a tak jsem šel do společenky. Tam seděla Ginny. Také nemohla usnout, tak jsme si povídali. No a pak jsme asi usnuli tady na pohovce“ dokončila za něj Ginny a koukla na svého bratra nevinným pohledem. Ron se ještě chvíli rozmýšlel a pak přikývl, že jim věří. „Mám hrozný hlad, nepůjdeme už na snídani“ protrhl Harry trapné ticho.

Tak jdeme“ a vydali se do Velké síně.

Ahoj“ pozdravili sborově Hermionu, která už skoro dojídala. Vrhla pohled na Ginny a Harryho a na tváři se jí objevil šibalský úsměv. „Hmm“ zabručel Ron s plnou pusou. „Tady máte rozvrhy“ řekla a podala jim je.

Hned první dvě hodiny máme lektvary“zasténala Hermiona. „To sem zvědavej, kolik bodů nám srazí“ řekl Harry a snažil se zahnat chmurné myšlenky.

Za deset minut začíná hodina, půjdeme už“ zeptala se Hermiona. Ani nečekala na odpověď a rozešla se z Velké síně.

Harry s Ronem neotáleli a hned se rozeběhli za ní. Dorazili k učebně a čekalo je nemilé překvapení. Hodinu měli zase společně se Zmijozelem. Draco Malfoy jako obvykle nezapomněl něco poznamenat na Harryho adresu, ale ten to jen okázale ignoroval. To Malfoye dopálilo a uhodil na tenkou strunu.

Tak co Potříku, jak se daří tvému kmotrovi“ řekl posměšně.

Drž hubu Malfoyi, jestli nechceš skončit tak jako Lestrangerová“ odvětil temně. Na Malfoyovo obličeji se mihl strach, ale hned ho zamaskoval.

Ale copak velký Harry Potter se mě bojí“ řekl stejným tónem.Harry se jen stěží soustřeďoval, aby uklidnil vztek, který v něm vřel. „Nedělej si iluze Malfoyi“ řekl nenávistně a otočil se k němu zády. Malfoy toho využil a poslal na něj kouzlo, kterým ho odhodil na protější stěnu. Téměř všichni zmijozelský se váleli smíchy, jen Tom Felder zamyšleně upíral zrak na Harryho. Ron a Hermiona mu chtěli pomoct, ale Harry je odehnal, vstal sám a vytáhl hůlku. „Expelliarmus“ zakřičel hlasitě. Kouzlo Malfoye nejen zbavilo hůlky, ale i prudce odhodilo na stěnu. Harry naštvaně oddychoval, znovu se neudržel a vyjel.

No a co, byl to Malfoy“ řekl si v duchu. Draco se vyhoupl na nohy, ale v souboji už dál nepokračoval. Přišel blíž k Potterovi „To jsi neměl dělat Pottere, hlídej si své blízké, jsou jako první na řadě u Pána zla“ pověděl tak tiše, že to mohl slyšet jen on. Harry jen vyjeveně stál a přemýšlel na to, co mu řekl. Naštěstí ne nadlouho, protože zazvonilo a oni museli jít do učebny.

Nečekali ani minutu a dveře se s prásknutím zavřely. V naprostém tichu byl slyšet jen zvuk kroků na kamenné podlaze. Když prošel kolem Harryho, nezapomněl na něj vrhnout svůj speciálně nacvičený škleb jen pro něj. Po strastiplné hodině, kdy měli za úkol připravit bezzesný lektvar, přišel Nebelvír o dvacet bodů, kvůli Nevillovo roztaveném kotlíku.

Ozvalo se zazvonění a všichni si to začali rázovat pryč z učebny.

Vy tu zůstaňte Pottere“ zvolal Snape od svého stolu. „Jak jistě víte, byl sem pověřen vás znovu začít Nitroobranu“ řekl potichu.

Přijďte dnes v sedm hodin do mého kabinetu, dejte pozor ať vás nikdo nespatří, jasné“ řekl nepříjemně.

Naprosto“ odvětil černovlasý chlapec, který už byl na půl cesty z učebny.

Co ti chtěl“ zeptal se ho Ron, když šli na péči o kouzelné tvory, kterou měli jak jinak se Zmijozelem.

Ále, chtěl po mě bych k němu dneska přišel na doučování z lektvarů“ pověděl a nenápadně na Rona s Hermionou mrkl. Těm hned došli souvislosti a dál se neptali.

Jako obvykle dorazili k Hagridovo srubu, u kterého už postával jeho majitel. Ten se hned ptal na různé věci.

Hagride, co budeme probírat tenhle rok“ zeptal se Ron s obavami v hlase. „Uvidíte“ řekl s úsměvem a začal si to šinout do Zapovězeného lesa. Třída se za ním opatrně vydala. Šli asi jen pět minut a spatřili nádherný palouk se stříbřitě modrým potůčkem na kterým se vznášeli krásní ptáci s rudým peřím, Fénixové.

Tak, kdo mi poví, co jsou tyhle potvůrky zač“ zahlaholil vesele. Půlka třída zdvihla ruku.

Hermiono“ vyvolal jí. „Fénixové jsou velmi stará a vznešená stvoření. Nikdy nemohou zemřít. Vždy když přijde jejich čas shoří a z popela se znovu narodí. Také mohou nést velmi těžká břemena a mají kouzelnou moc v podobě léčivých slz. Nedají se ochočit. S kouzelníkem zůstavají jen ze svojí vlastní vůle.“ ukončila svůj dlouhý monolog jak vystřihnutý z učebnice. „Výborně, deset bodů pro Nebelvír“ řekl Hagrid.

Celé vyučování proběhlo bez problémů a nastal podvečer. Bylo čtvrt na sedm, když se Harry odhodlal a vyšel směrem ke sklepení. Zrovna procházel jednou zkratkou, když v tom spatřil Ginny spolu s Deanem ve vášnivém objetí. Otočili se na nově příchozího a zrozpačitěli. Harry se snažil schovat tu bolest, co se zračila v jeho očích. Avšak v mysli si přemílal pořád stejná slová „Já nežárlím“. Otočil se na podpatku a než stačili něco udělat, byl pryč. „Já myslel, že se s Deanem rozešla“ promítal si v hlavě. „Asi ne“ řekl potichu a ve už tak hrozné náladě se vydal ke sklepení. Došel ke Snapeovo kabinetu, zhluboka se nadechl a zaklepal na dřevěné dveře.

Dále“ozvalo se z místnosti. Vstoupil a čekal, co se bude dít dál.

Určitě víte Pottere, proč jste tady“ řekl tak tiše, že Harry musel natahovat krk, aby ho slyšel. „Pán zla o vás více než zájem a může se dostat k vašim myšlenkám a pocitům kdykoliv bude chtít. Vy se musíte naučit, jak se tomu bránit. I když o tom pochybuju.“ dodal a na tváři měl svůj snapeovský škleb. Vstal a přešel k Harrymu. „Teď mě musíte poslouchat. Vyčistěte si mysl, žádné pocity, myšlenky, prostě nic.“ zavrčel. To se Harrymu zdál jako nadlidský úkol. K Snapeovi cítil velký hněv, jak se ho měl asi zbavit. „Legillimens“ křikl náhle jeho učitel lektvarů. V další vteřině se už Harrymu začali jako na běžící pásce přebíhat vpomínky na jeho život. Snape si jak vidno vychutnával jeho bezmoc, ale za chvílí ležel Harry už rozpláclý na kamenné podlaze. Nic příjemného. Snape si pohrdavě odfrkl a začal do něj hustit, co udělal špatně. Takhle to probíhalo ještě několikrát. Asi po hodině se vláčel úplně zničený zpět do společenské místosti. Každému, kdo ho pozdravil, jen kývl a vydal se do své ložnice. Plácl sebou na postel a usnul.

Žádné komentáře