Vítejte...Welcome...Wilkommen

Zdrawim všechny, kteří si dali tu práci a zmáčkli levý tlačítko myši, aby se dostali na mý stránky.

HP v šestém ročníku

Kapitola třetí

Kapitola třetí – Odhalení


„Už se probírá“ řekl někdo. Hned poznal ten hlas. Byl to jeho nejlepší kamarád Ron Weasley.

Dojdu pro ostatní“ a pak uslyšel jen tiché zavrzání dveří a jemný průvan. Otevřel své smaragdově zelené oči a prolétl jimi celou místnost, ve které se právě nacházel. Jakmile si uvědomil, kde je, hned v něm prolétly bolestné vzpomínky na Síriuse. Byl na Ústředí Fénixova řádu.

Když se probral ze svého zamyšlení, spatřil, jak na něj upírají zrak dvě děvčata přibližně v jeho věku. Ani jedna se neodvážila promluvit, věděli, co se mu musí honit hlavou.

Ahoj Hermiono,Ginny “ zadíval se do jejich obličeje, ve kterých se zračila úleva. Určitě se o něj museli bát. Mezitím si Harry sedl a nasadil si brýle, které doteď leželi na nočním stolku. Už se chystal vstát, ale Hermiona promluvila

Lež Harry, musíš nabrat síly“ usmála se na něj. Ani nic nenamítal . Začal si vzpomínat na to, co se událo a také proč je tady.

Jsou všichni v pořádku“vyhrkl na překvapenou Hermionu. Odpověď se už nedozvěděl, protože do pokoje vstoupilo několik lidí. Na konci skupinky, kterou tvořili Lupin, Tonksová, paní Weasleyová s manželem a dvojčata, se na něj šťastně usmíval Ron.

„Proboha Harry, ty jsi ale hubený, počkej chvíli, přinesu ti sem něco k jídlu“ řekla starostlivě a koukala se na něj jako kdyby měl v příštích pěti sekundách zkolabovat.

Tak jak ses vyspal“ zeptal se Lupin potěšeně. I na něm bylo vidět, jak trpěl Síriusovo smrtí. Tvářil se ztrhaně, ale přesto však šťastně, když hleděl na Harryho. Ten se ze všech pohledů cítil poněkud nesvůj.

Vydržíš být ještě chvíli vzhůru“ hleděl na něj Lupin. Harry mlčky přikývl. Lupin zmizel a za chvíli sebou nesl tucet odporně doutnajících lektvarů.

Jestli si myslíte, že to všechno vypiju, tak to jste na velkém omylu“ řekl vystrašeně z té hory lektvarů, která se před ním tyčila.

Až to vypiješ,bude ti o hodně líp“ zkonstatovala Hermiona.Harry se po všech rozhlédl hledajíc podporu. No, žádnou nenašel a tak s nevolí souhlasil.

Až do dna“řekl vesele Lupin.

To ti oplatim,jen počkej“ řekl Harry naoko naštvaně.

Když vypil poslední lektvar, cítil se podivně malátný a chtělo se mu moc a moc spát. Jeho hlava dopadla na polštář a jen co se ho dotkla, tak usnul bezesným spánkem.

Probudil ho tajemný zvuk, byl velmi dezorientovaný a tak nezjistil, co to je. Po tom, co se dostatečně probral zjistil, že ten tajemný zvuk vydává Ron na vedlejší posteli. Nasadil si svoje brýle a mžoural do tmy. Věděl, že už neusne, a tak se vydal kymácivým krokem směrem ke schodům. Uviděl schody a zaúpěl. Už tak měl docela problém se vybelhat z pokoje. Chvíli tam ještě stál a nabíral síly na cestu dolů. Pak se odhodlal a sestoupal s velkou pomocí zábradlí dolů až ke kuchyni, ze které se ozývali hlasy.

Okamžitě je poznal, a tak vešel téměř neslyšně dovnitř. Ale jen téměř. Prudký průvan způsobil, že dveře hlasitě práskly .Všechny postavy s leknutím nadskočily a bleskurychle se obrátili ke dveřím. Koukali na Harryho, který tam rozpačitě stál.

Ahoj“ pozdravil Harry všechny přítomné.

Harry, jakto že neležíš v posteli“otázal se jako první Lupin překvapeně. „No..já“hořečně přemýšlel „už mi je o hodně líp“zalhal. Ve skutečnosti jen nemohl usnout a válet v posteli ho nebavilo.

Nechceš něco k jídlu,drahoušku“ zeptala se mile paní Weasleyová. „Ano,prosím“ přesně na tohle teď myslel. Když mu paní Weasleyová položila na stůl kopu jídla jako třeba slaninu a podobné věci, slastně se koukl, hned si sedl a začal do sebe ládovat vše, co mu přišlo pod ruku. Chutnalo to skvěle. Uvědomoval si, že už několik dní pořádně nejedl.

Když dojedl skvělou snídani, mezitím si všiml kolik je hodin, bylo chvíli po šesté, chtěl se zeptat Lupina na pár otázek, ale ten ho předběhl.

„Určitě máš mnoho otázek Harry, ale na některé ti ani já nemohu já odpovědět“ řekl mu.

Dobře“ ozval se Harry pomalu. „Jsou všichni v pořádku“otázal se.

Sem rád,že se ptáš,po tvém kouzlu dostali všichni smrtijedi strach a začali se hromadně přemisťovat. Jen Moody utrpěl lehká zranění, byl u svátého Munga a tam mu to napravili“ pravil zamyšleně Lupin.

Jak to,že jsem uměl čarovat bez hůlky“ upřeně pozoroval Remuse, co mu na to odpoví. Byl hodně zvědavý, jak se mu to povedlo. „Jistě víš,že se to dá naučit , ale co možná nevíš je, že kouzlení bez hůlky je stejně těžké jako zvěromágství“. Odmlčel se a koukal na vyjeveného Harryho „...ale existují osoby, které ovládají toto umění a spoustu dalších a není pro ně tolik těžké se je naučit jako je to pro kouzelníky“ Harry hltal každé jeho slovo „...tyto osoby se nazývají mágové a jsou velice vzácní, je to jenom naše domněnka, ale ty jím možná jsi“ skončil své povídání. „Dá se to nějak zjistit“zeptal se ho. „Ano,existuje tzv.elementární magie a tu zvládnou jen mágové. Je to ovládání přírody a jejich živlů“ odpověděl mu na vyřčenou otázku. Harry seděl jako přimrazený a dával si vše dohromady. Byl velmi nedočkavý, jestli je opravdu mágem, jak říkal Lupin, měl by velkou výhodu oproti Voldemortovi. „Jestli se už cítíš v pořádku, můžeme to ještě dnes zjistit.“

Harry horlivě přitakal a rozmlouval, jak mu je skvěle. „Dobře Harry,ještě se poradím s Brumbálem a po obědě přijdu“s úsměvem vstal, se všemi se rozloučil a zmizel v krbu.

„Harry, zlatíčko musíš být určitě unavený, jdi si lehnout, až přijde Remus, zajdu pro tebe“řekla paní Weasleyová,protože si všimla, jak Harry klimbá u stolu. Přikývl a odkráčel směrem do svého pokoje. Vešel dovnitř a uviděl už skoro probuzeného Rona. Měl zalepené oči a rozcuchané zrzavé vlasy, ale na tváři šťastný úsměv, že vidí svého kamaráda v pořádku. „Dobré ráno“ vesele se usmál na Rona a ulehl do postele.Viděl, jak se Ron chtěl začít vyptávat a tak ho utnul hned na začátku „Rone sem strašně utahaný,všechno ti pak řeknu“pověděl mu Harry a ospale zívl.Ron přikývl, potichu se oblékl a vydal se pryč.

Ozvala se rána jako hrom a on skoro spadl z postele. Pak si vzpomněl, že takhle vlastně paní Weasleyová volá všechny k obědu.Zvuk utichl, sesbíral se. Cítil se skvěle, asi nejlépe za celé prázdniny i tehdy, co byl u Dursleyových. Svižně vstal, doslova vyhopsal do kuchyně a přitom si pobrukoval nějakou rychlou melodii.

Na všechny přítomné se usmál, usedl ke stolu a začal hodovat. Protože Fred a George tam byli také, o zábavu bylo postaráno.Dozvěděl se, že už si otevřeli krámek na Příčné ulici s názvem Kratochvilné kouzelnické kejkle. Všichni dojedli, Harry si spokojeně rozvalil na židli a díval se na ostatní lidi kolem stolu. U jedné osoby se zastavil. Hleděla na něj svýma oříškově hnědýma očima, ale když si všimla, že se na ni dívá, sklopila zrak. Teď to byl však Harry, kdo od ní nemohl odtrhnout oči. Ginny se velice změnila, už to nebyla ta malá plachá holka, která ho obdivovala a kterou zachránil v Tajemné komnatě, dospěla v krásnou ženu. Kdyby teď asi stál, tak se mu podlomí kolena její krásou. Zamyšleně od ní odtrhl zrak, protože ve vedlejší místosti, se ozvalo prásk a hned na to někdo nadával. Šel se tam podívat a uviděl Lupina, který ležel na zemi a vyjeveně na všechno koukal jako kdyby ani nevěděl, kde je. Harry se tomu musel zasmát. Když se dostatečně vysmál a pomohl Remusovi na nohy, nedočkavě na něj hleděl. Všiml si knihy, kterou sebou nesl, ale nestihl si přečíst titul.

Tak Harry chtěl by si to jít zkusit“ odtušil jeho myšlenky. „Ano“řekl rychle. „Pojď za mnou“ vybídl ho a šli naproti schodům. Došli do nejvyššího patra a pokračovali chodbou, ve které nikdy nebyl. Spatřil krásné dřevěné dveře.Jen, jak se k nim přiblížili, samy se otevřeli. Vešli do velké místnost kruhovitého tvaru,která vypadala prostě úžasně. „Zde se konají zasvěcování lidí do Fénixova řádu“ vysvětlil mu.

Začneme“ zeptal Harry. „Ještě ti musím říci několik věci,co ti vzkazuje Brumbál“ pronesl Remus.

Za prvé ti mám říct,že budeš muset pokračovat v nitrobraně u Snapea“ pozoroval Harryho kyselý obličej a pokračoval „teď o něco lepší zpráva, od teď můžeš používat kouzla, platí to do konce prázdnin“ Harry se šťastně zakřenil „a teď už k věci, dohodl jsem se s Brumbálem a ten mi půjčil knihu z osobní knihovny“ řekl a podal mu jí. Na deskách byl nakreslen oheň, voda, země a vítr, jak se spojují v jedno a v pozadí byla krásná krajina.Na knize bylo napsáno Elementární magie. Chvíli na ni civěl a po chvíli ji otevřel. Na první straně bylo napsáno:



Elementární magie je umění mágů.Nikdo z jiných čarodějných bytostí ji neumí ovládat.Jedná se o ovládání živlů (oheň,voda,země,vítr) ale také o změnu počasí a jiných dalších věcí, které obsahuje tato kniha.Elementární magie už nebyla viděna více než 100 let a není zatím objeven žádný mág v tomto století.Tato kniha vám osvětlí všechno okolo mágů a jejich umění.


Dočetl a překvapeně zamrkal. Jestli on bude mág, bude zatím jediný v tomto století. Pohlédl na Lupina, které na něj upíral zamyšleně zrak. „Tak teď to můžeme zkusit ne“zeptal se po chvíli. Harry přikývl a soustředil se,v ruce nataženou hůlku. „Myslím, že tohle nebudeš potřebovat“sebral mu hůlku a pak mu vysvětlil, že se tyto kouzla nedají použít s hůlkou. „Musíš se maximálně soustředit a myslet při každém kouzle na přírodu. Konkrétně na živel, který chceš vykouzlit. Třeba když chceš vyčarovat tornádo, musíš myslet na vítr. Nech se jím naplnit“ vysvětloval Lupin a i on byl nedočkavý, jestli se mu to povede. „Teď zkusíš kouzlo Aquasiraetto, to je vykouzlení kouzlení vodního štítu okolo sebe anebo okolo jiné osoby. Jestli chceš kouzlo namířit na sebe stačí se nechat naplnit živlem, kterým je voda a pak vyslovit formulku Aquasiraetto. Jestliže na jinou osobu, tak je stejný postup akorát na ni musíš také myslet. Rozumíš“optal se docela zaskočeného Harryho. „Ano“odvětil pevně. „Tak to zkus“ vybídl ho s úsměvem Remus, který čekal, co se stane.

Harry se soustředil a nechal se prostupovat vodou. Po chvíli už byl připravený a tak vykřikl „Aquasiraetto“. Nic se nestalo. Byl docela zarmoucen, už doufal, že se stane mágem, ale nepodařilo se to. Zkusil to ještě jednou. Byl maximálně soustředěný,pevně zavřel oči a myslel jen na vodu,nic ostatního nezajímalo,žádné starosti,prostě nic,měl dokonale vyčištěnou mysl. Zase v sobě ucítil tu sílu. „Aquasiraetto“ zazněl už znovu ten samý hlas. Ze země směrem nahoru začala velkou rychlostí stoupat voda a kolem něj se vytvořil vodní štít. Byl šťastný jako blecha, povedlo se, je mágem.

Zapomněl udržovat v sobě živel a štít zmizel tak rychle, jak se objevil. „Skvěle Harry“ pronesl Lupin a podal mu knihu do rukou. „Zkus to Harry trénovat “.A s těmito slovy odešli zpět do kuchyně. Byli tam paní Weasleyová a její manžel, pak Tonksová, Moody, Kingsley, Ron, Hermiona a Ginny.

Harry co to držíš za knihu“ zeptala se Hermiona. „Elementární magie“odvětil a duchem byl úplně jinde.

„O tom už jsem četla“ řekla zmatená Hermiona. „Ale musíš být mágem ,abys mohl“ dál už se nedostala, protože viděla, jak Harry na ní mrkl a přikývl. „To jseš jediný mág v tomto století “ zavýskla. Jen Ron a Ginny na ní civěli, jakoby vůbec nevěděli, která bije. Hermiona si toho také všimla,povzdechla si a začala odříkávat naučený text z nějaké knížky „Mág je osoba, která jako jediná ze všech je schopna ovládat elementární magii. Ovládá živly, počasí, mistrně kouzlení bez hůlky a hodně dalších věcí.V tomhle století zatím nebyl objeven žádný mág až doteď tady na Harryho“skončila a Ronovi spolu s Ginny už svítalo. „Gratuluju kamaráde“ řekl Ron a přátelsky se usmál.

Všichni seděli u stolu a povídali si o všem možném.Co se dělo o prázdninách a také jak se těší na další rok v Bradavicích.Tipovali, kdo bude učitelem obrany proti černé magii, o kterém se říkalo, že je prokleté, protože na něm každý vydržel jen jeden rok. Potom došla řeč i na to, co chtějí dělat po Bradavicích. Harrymu rázem zkameněl obličej. „Toho se asi ani nedožiju“pomyslel si smutně.Všichni si všimli výrazné změny jeho chování a chtěli znát, co se stalo. Nikdo z nich zřejmě nevěděl o veštbě. „Stejně se to musí jednou dovědět“řekl si v duchu.

„Harry stalo se něco“ zeptala se Ginny jemně. Ještě chvíli se rozmýšlel a pak spustil „Minulý rok na ministerstvu, kam mě nalákal Voldemort, byla věštba souzená mě a jemu“ odmlčel se. „Ano to víme“řekla roztřeseně Ginny.Ještě nikdy Harry nemluvil o tom, co se vlastně stalo. Zase ho přepadli vzpomínky na Síriuse, ale ty rázem potlačil. „Po té , co Brumbál dobojoval s Voldemortem, vykouzlil pro mě přenášedlo a já sem se objevil v jeho pracovně, kde mi pak řekl, co bylo v té věštbě, kterou chtěl Voldemort tak získat. Byla vyřčena Trelawneyovou a Voldemort slyšel jen začátek“dořekl. „Myslíš,že by si nám mohl říci,co v té věštbě bylo“opatrně řekl pan Weasley. Harry vzdychl a zabořil hlavu do dlaní. Chvíli setrvával v této poloze, pak se napřímil a odvyprávěl jim znění věštby. Bylo hrobové ticho,ve kterém byl slyšet jen tichý pláč dívek a paní Weasleyové. Všichni ho probodávali lítostivými pohledy. Přesně to nechtěl, aby ho někdo litoval. „Ty ho určitě dostaneš Harry“ podpořil ho Remus a ostatní mu přikyvovali. Zvedl se a ještě než odešel řekl „Tím si právě nejsem tak jistej“ a vyšel do svého pokoje.

Žádné komentáře